Spousta lidí nebere Amy vážně, kvůli jejím drogovým skandálům, ale kdyby lidé na chvíli odhodili předsudky a soustředili by se na tu hudbu - zjistili by, že Amy Winehouse je geniální skladatelka, textařka i zpěvačka. Její nejsilnější zbraní podle mně není její hlas, ale její upřímnost. 85%

Píše se rok 1977 a Sex pistols zrovna dotočili album kterě budou hltat,uznávat a vychvalovat tisíce punkáčů a i mnoho dalších stojících kolem. Existuje jen malé množství tak výborných alb,které jsou pořád aktuální a pořád se prodávají a at chcete nebo ne tohle album mezi ne právem patří.Album je narváno skvělými písněmi od začátku až do konce napr. God save the queen (stejny nazev nese jejich hymna) bala povazovana za utok na Královnu Alžbětu. Ačkoli už v té době kdy album vznikalo byl Matlock už nějákou dobu nahrazen Viciousem nahrál baskytaru právě on. Sid hraje na albu udajně jen asi 20 sekund a to v písni Holidays in the Sun. Album je první a taky poslední album této legendární a velmi vliné kapely.

Prodigy byli už tak s předešlou prací legendární. S nejnovějším albem všem ukázali, že to v sobě pořád mají, ba jsou lepší než kdy předtím. s Invaders Must Die The Prodigy lehce pokračují, ale inovují některé zvuky a dodávají tomu maximální odvaz. Nová deska je fakt nářez. 11 songů a každej je naprosto rulézní. Nemám co bych dodal. 5/5

Tramtatadá... TOTO vás (a vaše uši) doslova zapudí do sedaček, ať už sedíte v přeplněné tramvaji (a starší lidé tak mají útrum), nebo před monitorem vašeho počítače. Vy (a vaše uši) totiž podniknou výpravu až na konec vesmíru, přímo do jiné dimenze a do jiné transdimenzionální hlubiny myšlení! Ať už svýmy hravými a vesměs optimistickými melodiemi, agresivním, trhaným zvukem analogových syntezátoru nebo naivními texty, to je jedno, vyberte si. Dost možná se stane, že se od Vás vaše uši odtrhnou a zbudete jenom Vy (a uši). Až takovou sílu to má. Samozřejmě, podobný druh hudby nesedí každému - ono je jen málo věcí, které padnou všem stejně (krom jakéhokoliv zboží od Vietnamských obchodníku, to je vám vždy "akorát"). Jenže toto si prostě nemůžete nezamilovat. Celé album ve vás roste (bez dvojsmyslů) a vy se budete těšit na objevování dalších a dalších detailů, kterých je na albu nomen amen 264. Přesně. Hodně štěstí.

Naprosto uchvacující. Spolu se soundtrackem z filmu Inception jde zřejmě o dva nejlepší soundtracky roku 2010. Většina toho, co Clint Masell stvořil navazuje stylově na hudbu z opery Labutího Jezera, občas lehce, ale nádherně přikrášlené moderními prvky, které perfektně zasahují i do filmu, ve kterém naprosto božsky hudba vyniká. Ale to neznamená, že se nehodí jen tak na poslouchání, zdaleka. Skvěle se totiž poslouchá i zvlášť, je to mistrovské dílo.

jeden z nejpovedenějších takových těch letních pohodových hitů. a neni divu, že se se tak chytla. skvělej hlas a pěknej look Katie a rytmus Julese, kterej tomu dával takovej nevšední a neokoukanej hudební zážitek. jen je škoda že se jako všechny takový hity rychle oposlouchají. navíc když je začnou hrát i v reklamách.

Béčkové horrory, umělá krev, monstra, kostlivci, ječící ženský polykající letící oční bulvy a neidentifikovatelný sliz. To jsou Misfits a to je i album famous monsters. Deska nemá tak dobré tempo jako její starší bratříček American Psycho ale i tak je tu vše na co jsme byli ( na psychu) zvyklí. Namakanej Jerry Only se svojí domlácenou basou, bíci jedou jako o závod, Doyle škube struny a Graves zpívá na punkového zpěváka velmi ale velmi dobře. Klip k písni scream natočil legendární hororový režisér George A. Romero (Noc oživlých mrtvol, usvit mrtvých, den mrtvých...) v téže době se Misfits oběvili i v jeho filmu Bruiser. Pokud máte dost punkových kapel co se pořád serou do politiky atd. Misfits sou jasná volba!

Skladba z debutu Stone roses, podle mě jedna z nejlepších skladeb kapely. Už od samého začátku pisně je zřetelné propojení indie s taneční hudbou a nádechem psychydelie. Písen (pokud máte 7mi minutovou verzi) se asi v půlce stane instrumentální a to u Stone Roses znamená,že párty je v plném proudu.

Když Vypsáná FiXa oznamovala, že svou další desku natočí v Anglii, všichni fanoušci plesali. A potom? Málokdo dokázal ocenit dokonalou práci se zvukem a celkem citelné naklonění kapely, k víc tvůrčímu indie rocku. Na desce je slyšet úžasné zlepšení zvuku a celkového feelingu kapely. Myslím, že tihle kluci, nám toho mají ještě hodně co předvést! 9/10

Debut Rage Against The Machine do roku 92 nezapadá. Tehdy hudbu po 80. letech zachraňoval grunge a hrdinové tehdejší scény se specializovali hlavně v introspekci. Pokud však měli Cobain nebo Vedder vůbec nějakou chybu, byl to sklon k sebelítosti. Zato Rage Against The Machine existovali proto, aby naplivali establismentu kyselinu rovnou do očí. Byli naštvaní, radikální, levicoví, angažovaní, hudebně zdatní. Tom Morello je kytarový mág ze straré školy. Hraje složitě, je invenční, soluje skoro v každé písni, přesto si nebudete připadat jako by před vámi onanoval. Rytmická sekce umí funk, latinu, metal cokoliv. Plus nám toho Zack de la Rocha svým rapem stihne za 52 minut 56 sekund sdělit opravdu hodně. A co že to říká? Texty jsou tak levicové, vedle nich Marxův Kapitál vypadá jako pravicovém pamflet . Nálada desky se nedá popsat jinak než nasraná, jen v Killing in the Name je slovo fuck 17x Zach si bere na paškál rasismus, americkou vládu, konzum, komerci, policii, americkou vládu, materialismus už jsem zmiňoval, že nemá rád vládu? Přestože jim někdo vyčítal, že vlezli do postele s nepřítelem,(deska vyšla u nadnárodního gigantu Sony music) já si myslím, že to je dobře. Díky tomu se dostala k obrovskému počtu lidí a třeba zasela semínko. Svět potřebuje politicky uvědomělé kapely a ne hudební potraty jako Audioslave, ale to už je jiný příběh. I bez politického náboje by to byla skvělá deska, ale on tam je. 5 z 5 hvězdiček lidi.

nejpovedenější album z jejich tvorby. o tom svědčí už kolik jejich hitů je právě na tomto albu. we might fall apart, drop dead, casanova, black euro nebo so long, sister jsou nejchytlavější a z vlastní zkušenosti můžu říct, že i na koncertech nejúspěšnější.

Hudba Owl City mě naprosto dostává. Nezaměnitelný hlas, pohodové rytmy alternativního popu a velmi jemného disca. Album má hravé písničky, které jsou plné radosti a z alba se mi líbí každá písnička! Hitem je samozřejmě Fireflies, ale i ostatní jsou líbivé songy, díky nímž mám hned lepší náladu. Jsem rád, že jsem mohl tuto pohodovou hudbu objevit! Sice jsou písničky docela podobné, ale pokud vás zaujmou, tak budete s chutí poslouchat jednu za druhou.

V kontextu Stingovy tvorby slušné ale nikoli zázračné album. Jednoznačným tahákem je Desert Rose, kde spojení orientální melodiky s popem vyšlo náramně dobře, povedla se ještě třeba A Thousand Years, Ghost Story nebo titulní singlovka. Jinak všechno, co tu slyšíme, už od Stinga dobře známe (a často líp): najazzlé nálady, folková balada, gospelové ohlasy, countryový ústřel. Patrná je snaha o moderní zvuk, zatím ale nenahrazuje kvalitu písní jako se to stalo na následující Sacred Love.

Přiřazování k brit popu a umělé rozdmýchávání rivality s Oasis (kteří se ze zmíněné škatulky nikdy nevymanili) ztratilo s albem 13 jakýkoliv smysl. Blur se rozletěli svobodně za svojí fantazií a to, co naznačila už předchozí eponymní deska, rozvinuli do famózní noise-punk-popové symfonie, která ze všeho nejlíp funguje jako celek. Většina tracků sama o sobě působí na první poslech jako nahozené skicy, ale pohromadě to úžasně funguje. Jemné zpěvy i chuligánské pořvávání, neprostupné kytarové stěny, pazvuky a ruchy, klávesové kouzlení, surově jednoduché a přece vynalézavé bicí, žádná z těch jednotlivostí nevystihne parádní zvukové dobrodružství, do něhož se to všechno slévá. A pak je tu otvírák Tender, který jako by ke zbytku alba moc nepasoval. Jenže je to tak nádherná písnička, že bez ní by to prostě nebylo ono. Absolutní dojímačka na úvod absolutně poctivého, hledačského díla. 100%

Toto album je podle mého to nejlepší. Na to že to bylo jejich první album tak žádné další na něj nemělo. Na Hold Your Colour tedy najdeme čtrnáct skladeb, z nichž je dobrá polovina sestavená z osvědčených hitů. Jako je "Slam" nebo "Tarantula". Spousta alb se dřív či později oposlouchá ale u tohoto se mi to ještě nepodařilo.

GnR začali svoju kariéru dobrým ťahom a to klasickou rockovou vypaľovačkou, ktorá sa dostane pod kožu a ľudia si ich zapamatajú hlavne kvôli nej. Veď keď sa povie GnR, ktorá vec vás najskôr napadne? Axlov hlas tomu dodáva odviazanosť a núti vás si pospevovať "sha na na na na na na na knees knees". Má to hlavu i pätu a dobrý timing. Vec, čo vás dobre nabudí ako šálka rannej kávy.

Glee je seriál, který jsem začal sledovat přes léto tohoto roku. I když se vysílal dřív, neměl jsem na něj moc čas a ani chuť. Pak jsem si čas udělal a Glee se stal mým oblíbeným seriálem. Hlavně pro jeho soundtrack. Hezky provedené covery, které se mi zamlouvají po všech stránkách, u některých případů i více než originály.

Další z mé TOP 3,toto album mám ráda,protože je vážně uklidňující,mísí se v něm klid a přitom neuvěřitelná energie.Když se řekne Muse,představím si hudbu,která zní v tomto albu:energickou,emocionálně silnou,ale přitom neagresivní.

Danny Elfman prostě umí,jeho hudba dodá scéně vždy přesně tu atmosféru,která tam prostě být musí a v kombinaci s Timem Burtonem prostě není co vytknout.

Deska, jež má prakticky kultovní status a ke které se všichni hardcore fans odvolávají při jakýchkoliv změnách zvuku. Deska, jež se svezla na vlně nastupujícího nu metalu a vytvořila tak jednu z jeho vlajkových lodí. S odstupem času a vzhledem k další tvorbě Linkin Park se jedná o nedotažený debut, jenž má značné množství svých much, stejně jako vybroušených diamantů. Těmi jsou především skladby One Step Closer, Points Of Authority a In The End. Tyto kousky nechybí snad na žádném koncertě kapely. Skladba Crawling byla dokonce oceněna cenou Grammy.

Hail to the thief je poskládána ze zbytků Amnesiacu, ale je více hitovější než její základní buňka. Páni Muzikanti si uvědomili, co chcou a také jim došlo, že musí udělat další velký krok blíže k fanouškům, a proto vznikla další z perel na náhrdelníku Radiohead. Znova se objevuje mnoho elektroniky, která už s prvním experimentování na Ok Computer zůstala Radiohead v kůži jako klíště a podobně jako klíště, i elektronika se vpíjí. Celá kapela je známá po celém světě a zsíkává si srdce intelektuálů, ale i tatíků milovníků Pink Floydů a jim podobným. Zlé jazyky by mohly namítat, že skladby nebudou k sobě sedět, ale právě ten odstup členů, který nás přitahuje, vše drží a nepustí. Živelné prožívání na podiu a hlavně skvělý koncert na Glastunbury přesvědčil o tom, kdo je vládce. (Na youtube je možno vidět celý koncert) Nad hladinou ostatních písní visí-2 + 2 = 5, There There, A Wolf At the Door. Kdo je středně znalým posluchačem Radiohead, tato deska čeká na vás. ;-)

Čekal jsem, že to bude pecka, ale že až taková? Po zklamání z minulého alba přišlo takové, které je hudebně ještě dál a navíc to je hip-hopové, tedy to, co všichni chtěli. Je zajímavé sledovat, jak se Kanye vyvíjí jako producent, ale i raper, protože tady předčil svého velkého bratra Jay-Zho. K albu mám jediné dvě výtky. Velkou část nám nabídl zadarmo ve svých G.O.O.D Fridays a ta druhá je, že Fergie opravdu nemusela mít na All of the Lights svůj part. Nebýt tohohle, tak je hodnocení stoprocentní.

Filter ho vyhlásil nejlepším českým albem. Já nemám Tata Bojs rád. Jsou mi nesympatičtí, to se někdy stává i u dobrech kapel. Prostě ta poetika se kterou pracují Tata Bojs. Musím se, ale poklonit. Album je to zatraceně dobrý. Hodně elektroniky a to na tu dobu ještě nebylo obvyklé, takže předběhli o něco dobu a ČR o hodně. Spousta samplů, což to dělá album zvláštně kompaktní a autorská práva zastaralým slovním spojením. Vydavatelství tlačilo Tata Bojs do popu, ale na to jsou příliš podivínští, tato snaha zanechala spotu snad jenom na zvuku. Písničky jsou děsně chytře vystavěná a vedený (neskutečný nářez Geometrická a koncertní stálice Toreádorská otázka), texty jsou chytré, nápadité, čeština ukazuje lepší tvář tu vážně zajímavou nejvíc v Lasičkách. Člověk jen sedí a říká si „Myslím si, že právě řekl to co řekl?Sečteno podtrženo: Tata Bojs ani na vteřinu nedají šanci vaší hlavě ani tělu se nudit. Filter na to možná kápl. Budiž mu země lehká.

Podle mě další pokus vymanit se ze starých kolejí a nespokojenost s tím, kam je kdo zařadil. A podle mě povedený pokus. Největší starší hity jako From yesterday nebo The kill byly hodně kvalitní i když zrovna tyhle dvě mi přišli dost podobné a to nebyly jediné, pilotní singl Kings and Queens ukázal, že toho v sobě mají víc co ukázat.

Good Morning Revival jako celek nestojí za nic, ale tahle písnička se jim podařila. Mix rocku a elektroniky v tom správném poměru. Vedle The River a Misery světlejší moment jejich čtvrtého alba.

Walls of Jericho je prvý album nemeckej power/speed metalovej skupiny Helloween naspievaný Kaiom Hansenom. Kai bol pre mňa srdcom Helloweenu (i keď, podľa môjho názoru, bol na tom po speváckej stránke Michael Kiske lepšie), po jeho odchode do Gamma Ray Helloween stratil istý "šmrnc" a ich hudba začala byť slabá ako čaj. Kaiove gitarové sóla a Ingove bicie mi vždy zvýšia tep srdca na maximum a toto dokáže len správny speed/power metal. Jedna z najlepších piesní na albume je Heavy metal (is the law) a pre mňa je niečo ako hymna "metalistov". Takisto aj Ride the sky a How many tears sú skvostnými výplodomi speed/power metalu. Zakaždým, keď počujem Kaiove výšky v How many tears (cca 6:03 min) prejdú po mňe zimomriavky. Walls of Jericho obsahuje tvrdšiu hudbu ako ostatné albumy Helloweenu a pre niekoho sa môžu zdať pritvrdé (ja osobne som zo začiatku nenašla obľubu v totmo albume). Ak by som si mala vybrať, či chcem Andiho Derisa (súčastného speváka) nahradiť buď Kaiom alebo Miechaelom tak by som si vybrala Kaia lebo bez neho je Helloween ako orol bez krídel. I keď mám radšej Keeper of the seven keys I/II, Walls of Jericho patrí k mojím obľúbeným albumom Helloweenu, k albumom, ktoré majú silu a energiu, k albumom, ktoré moje srdce naplnia pravým metalom (We need it as a liquid in our veins instead of blood).

Tak by mě zajímalo, odkud tuhle kapelu vytáhli. Z jejich songů to totiž vypadá, že to bylo z nějakého místa, kde prázdniny nikdy nekončí, slunce stále svítí, vy celý den jenom lítáte po venku se svými kamarády, a takové místo já teda neznám! Naštěstí se tam můžu aspoň na chvíli dostat ve svých myšlenkách, a to právě díky téhle fajnové desce. Přesně taková kapela mi v té dnešní scéně chyběla!

Vitajte v džungli! Appetite for destructin je podľa mňa klenot medzi tvorbou GnR. Je to takisto asi jediný album, kde sa mi páčia úplne všetky pesničky. Skladby na albume sú originálne,rozmanité a nie sú ako vytvorené cez kopirák (ako vačšina súčastnej hudobnej tvorby),no i tak majú niečo, čo ich spája a podľa čoho ich môžete priradiť práve k tomuto albumu. Sweet child o´mine je síce trochu komerčná, ale stále je to skvelá pesnička, ktorá oslovila masy. Tento album je klasika, ktorá sa nedá porovnať s dnešnými GnR, je to album, ktorý je tažké prekonať.

Invaders Must Die mělo být dalším krokem do prázdna jako "Always Outnumbered, Never Outgunned" z roku 2004 jenže ouvej, naštěstí přišel moment kdy se vrátil rave do formy a najednou se nic nemuselo řešit. The Prodigy vlastně nepřestaly být cool. I když by to byl spíše průměr, tak kdo jiný by měl být dále udávat směr hnutí, než jeho zakladatelé. I tak budu zlý, ale 3/5

"You Have No Idea What You're Getting Yourself Into" je debutovým albem skupiny "Does it offend You, Yeah?", který prorazil do světa díky svým chytlavým tónům kombinující prvky Dance, Elektra, New Wave a Rocku. Album obsahuje 10 songů, ale stačí jen jeden na to, aby jste zjistili o co jde. Jen název tohoto alba přeložený jako "Nemáte ani ponětí do čeho se dostáváte", vám asi napoví, že poslech tohoto alba nebude jako poslech jiných kapel. 4/5, favorit "Being Bad Feels Pretty Good".

Co se vám vybaví když se řekne trip-hop? je to tohle album. legendární a dokonalý... pořád se k němu musim vracet, po letech. vždycky na něj budete mít náladu... pomalý beaty éterický vokály nebo recitace, hluboká zapamatovatelná basa a melodie, co zůstanou v paměti na pořád. jedno z nejlepších alb všech dob.

Kolik času jsem s tímhle albem prožil? Odpověď hafo. Vystihuje perfektní tzv. fázi prvních Muse. Neboli méně známou skupinu, chválenou na ostrovech jako kytarově inovativní s perfektními živáky. Image vycházející z konce tanečního období, kytarově v nu-metalu, ale stále něčím jiní a osobití. Bohužel však album dojíždí na celou historii spjatou s Muse. Polovina songů perfektních až kultovních (kupř. New Born či Bliss) a zbytek (ten pomalý) slabý podprůměr, za který mě kámoši jen posílaly k šípku, že stojej za prd. Nicméně stejně je v těch polovinách něco co jinde těžko najdu

Disco ensemble nezklamali a navázali na úspěch minulého alba magic Recoveries a k hitům jako Drop dead Casanova, We might fall apart se přidalo několik dalších jako Lefty,White flag for peace nebo Protector. Chytlavý melodie, energetický zpěv a kytary, synťák desce opět zaručujou úspěch. Po dvojnásobné zkušenosti můžu říct, že málokterá kapela umí tak rozjet koncert, ať co se týče výkonu na pódiu nebo fanoušků a atmosféry v celém prostoru.

Nejlepší nahrávky této country legendy vznikly v 50. a 60. letech v 70. letech žil ze své slávy a v 80. letech se nevyhnul tomu co se stárnoucím umělcům stává – jeho nové desky a koncerty měli význam pouze pro jeho letité fanoušky, případně pro fandy celého žánru. Lidi mimo tento okruh už oslovit nedokázal. Na rozdíl od mnohý nerezignoval, ale spojil se s producentem Rickem Rubinem (Red Hot Chili Peppers, Run-D.M.C.) a stvořili kolekci několika nahrávek American Recording z nichž The Man Comes Around je v pořadí čtvrtá a nejlepší. V době nahrávání trpěl už několik let těžkou cukrovkou a měl poškozené plíce kvůli zápalu plic kvůli čemuž musel omezit koncertování. Hlavní náplní jeho života se tak stalo nahrávání v čemž ho podporovalo jeho dlouholetá manželka June (jestli fakt nevíme o kom mluvím podívejte se na životopisný film I walk the line). Album obsahuje nové verze jeho starších skladeb, jedny z posledních písní které v životě napsal a kompozice jiných autorů vybrané Rubinem. Je pozoruhodné jak si Cash přizpůsobuje skladby jiných autorů k obrazu svému. Hurt (vrchol alba) původně od Nine Inch Nails se v Cashově podání úplně změnila z hořkého kousku o sebepoškozování na písnička o stárnutí, nevyhnutelném umírání blízkých osob a smutku. Stingova Hung My Head sedne muži v černém jako ulitá, jelikož kající se písně o vraždě byly vždy jeho. Personal Jesus zase sedí v repertoáru díky náboženským motivům, které se objevují ještě s Cashově vlastní The Man Dones Around (Johnny Cash byl hluboce věřící křesťan). Závěrečná smířená píseň o znovu shledání se ztracenou láskou v nebi We´ll Meet Again dostala později mrazivý nádech, jelikož si ji byl Cash sám nucen prožít. Všechno se mu nepovedlo třeba Bridge Over Troubled Water je špatná písnička ať ji hraje Simon s Garfunklem nebo kdokoli jiný, Danny Boy zní jako by píseň z levného pohřbu. Ale kolika muzikantům se povede natočit mimořádné album v tak vysokém věku? Pochmurný epitaf, jehož doprovod obstarává akustická kytara, dunivé piano, varhany a decentní smyčce. Johnny Cash zemřel v srpnu 2003 rok po vydání alba a méně než čtyři měsíce po smrti své ženy June.

Nebudu lhát, když řeknu, že 7 Year Bitch je jedna z nejvíce nedoceněných rockových kapel. Nebýt doporučení od Last.FM, pravděpodobně o nich dnes nevím ani já. Při vyslovení hudebního termínu „ženská rocková kapela“ se většině nejspíše vybaví Hole, Bikini Kill nebo třeba L7. 7 Year Bitch jenom hrstce zasvěcených. K podivu to určitě je, když uvážím, že kapela pochází z kolébky grunge a vůbec posvátného místa pro všechny hudební příznivce, Seattlu. Také dle mého názoru jsou 7YB ještě asi tak o oktávu výš než třeba tři kapely již zmiňované. Kde Hole a L7 už hudebně moc nebaví, tam přebírají otěže 7YB. Kde na to s dechem už nestačí Bikini Kill, tam do toho opět praští ony. V porovnání s ostatními female groups jsou 7YB ještě údernější a radikálnější. Ovšem hned musím vyvrátit obecně známou domněnku: 7YB se do hnutí riot grrrls samy nikdy nezařazovaly (ostatně na to byly asi až moc „chlapy“, hehe.) Debut Sick ´Em, to je rána tím nejobjemnějším kladivem do vaší otupené hlavy. Je to mašina rozjetá rychlostí 24,900 mil/hod, která se zastaví přesně v čase 33:23…, což je čas, kdy dozní poslední tóny závěrečné skladby, kdybyste to nevěděli. Skutečně zde není ani jediné slabé místo, jediná snad trochu klidnější skladba na oddech, proto si musíte vystačit aspoň s těmi cca 3 sekundami, které od sebe oddělují jednotlivé skladby. Holky do svých nástrojů zběsile řežou, jako by jim někdo řekl, že dobré budou jedině tak, když jim budou upadat každý večer od hraní končetiny. Předvádějí zde nejspíše to, co odkoukaly od svých seattleských kolegů a také pochytaly z poslechu svých oblíbených punkových kapel a Neurosis, s rozdílem, že ony se do toho opřely asi tak třikrát víc. Vrcholem toho vařícího kotle hněvu je už jenom navztekaný a uječený zpěv Selene Vigil, kterou musel někdo hned po ránu pěkně nas.at (modlete se, aby jste to nebyli vy) a která zpívání jednotlivých songů střídá s konzumací whisky a paklů cigaret. S ničím se nepáře a vše, co si myslí, nazývá pravými jmény. A až tahle jízda vzteklých baronek skončí a ve vašem pokoji se rozhostí opět posvátné ticho, nejlepší na tom stejně bude to, že můžete zase zmáčknout PLAY a celé cédo si sjet znova. Nejlepší songy: Knot, Chow Down, In Lust You Trust

Tohle a její počáteční hity jako od Spice Girls? What the hell? Změna je život a v hudbě to platí dvojnásob. Mohla vydat třeba 20 bček a bral bych je stejně.

Jako celek možná malinko horší než Body Talk Pt.2, ale obsahuje megahit Dancing On My Own, což je pro mě píseň tohoto léta...

Tohle je spolu s Vol.3 absolutní vrchol SlipKnoT. Úžesně "nas*ané" písničky, které vmetou světu do tváře co že se tu kapele nelíbí. Každá písnička podaná se zápalem a specifickým Coreyho vokálem.

O Glee jsem slyšela už docela dávno,ale říkala jsem si,že to bude jen další americký seriál o americké střední škole se všemi těmi rozdíly a nekvalitní hudbou typu High school musical.Bože!jaká chyba,je to asi měsíc zpátky,co jsem si pustila první díl Glee a co jsem Glee absolutně podlehla.Hudba je u Glee na prvním místě,bez té by to nešlo a je vážně skvěle udělaná,herci/zpěváci mají většinou skvělý hlas a předělávky jsou kolikrát lepší než originál!

Já to nenazvu jiným slovem než krása...Ten film odmalička miluju a ta hudba tomu dává dokonale kouzelnou atmosféru. Danny Elfman je snad kouzelník nebo jinak si to vysvětlit neumí, protože tenhle soundtrack je prostě...nádhera!